•• Příběh naší dílny ••
Dílna je pro mě srdcovým místem, a to nejen proto, že tu vznikají pod našima rukama všechny výrobky Biorythme. Ten prostor mi totiž především připomíná dlouhou cestu, kterou jsme ušli.
![•• Příběh naší dílny ••](/resize/e/300/300/files/blog/img-e6124.jpg)
Tam, kde vznikají naše výrobky
aneb Příběh naší dílny
Dneska bych se s vámi chtěla podělit o příběh naší dílny. Je pro mě srdcovým místem, a to nejen proto, že tu vznikají pod našima rukama všechny výrobky Biorythme. Ten prostor mi totiž především připomíná dlouhou cestu, kterou jsme ušli.
Bylo léto 2015 a já jsem volala na první pronájem, který jsem našla. V kapse jsem měla pár tisícovek, a tak to hlavní, co mě zajímalo, byla cena. Z původního snu, že budu mít malý ateliér na pražské Letné jsem se naplno probrala, když mě autobus vyplivnul uprostřed městečka za hranicemi hlavního města. Prostor se mi ihned zalíbil, a protože jsem (naštěstí) netušila, co to znamená překolaudovávat krám na výrobnu kosmetiky, ani mi nevadilo, že do té doby sloužil jako prodejna s ratanovým nábytkem.
Vlastně se zpětně divím, že mi majitelé dílnu pronajali. Bylo mi dvacet šest a jediné, co jsem mohla nabídnout, byly nulové podnikatelské zkušenosti, prázdná kapsa a hrozba toho, že se bude muset dílna celá překopat. Pamatuju si, že se mnou na druhou obhlídku jel tatínek, který měl jasno: majitel musí stůj co stůj vidět jeho nablýskané auto, aby uvěřil tomu, že jsem z „dobré rodiny". Smála jsem se tomu tehdy a veselé mi to vlastně přijde i teď, ale kdo ví - třeba to opravdu byl ten důvod, proč se nakonec pronajímatelé rozhodli pro můj nejistý podnik.
Někdy přemýšlím o tom, jestli bych se do všeho pustila, kdybych věděla dopředu, co mě čeká. Kolaudace byla ohromná srážka s (úřední) realitou, kterou do té doby tvořilo tak maximálně vyzvedávání občanky a pasu. Sladká nevědomost... Netušila jsem, že budu muset najít stavaře, který vypracuje kolaudační projet. Netušila jsem, že budu potřebovat vyjádření hasičů, hygienické stanice a dalších. Netušila jsem, že tímhle to jen začíná a teprve pak se věci chopí stavební úřad.
Nikdy bych do sebe neřekla, že najdu tolik odvahy (možná spíš drzosti) a po mnoha měsících nekonečného čekání, kdy se nic nehýbalo, půjdu osobně paní úřednici zaklepat na dveře s tím, že už nemám na jídlo, protože bez kolaudace v dílně nemůžeme vyrábět. Možná se ptáte, jestli jsem si tuhle historku vymyslela? Odpovím vám takhle: od začátku zařizování po vznik prvních prodejných produktů uplynul téměř rok. Na konci této doby byly našetřené i vypůjčené peníze všechny investované a já měla na účtu deset korun.
Nastal slavnostní den kolaudace a do dílny přišli zástupci několika úřadů. Tenkrát to tam vypadalo úplně jinak než dneska, ale stihla jsem pověsit podkovu, kterou mi darovala ségra. Ta podkova tam visí dodnes - přímo nad dveřmi, aby nám přinášela štěstí. Jinak se v dílně změnilo mnohé: původně to byla jedna ohromná místnost pomyslně rozdělená podle různých činností (vaření, etiketování, e-shop). Když jsme vydělali trochu peněz, zvýšili jsme hygieničnost oddělením výrobní části od zbytku, hlavně tedy expedice e-shopu, která rok od roku zabírala čím dál více prostoru. Ten jsme pak ještě několikrát upravovali, přepažovali, instalovali regály... Ale znáte to, čas plyne a věci se opotřebovávají.
K narozeninám jsme si proto dali velký dárek: profesionální rekonstrukci. Musela jsem se tak rozloučit s mnoha ošklivými zákoutími, ke kterým jsem ale chovala něžný cit: omyvatelné „dlaždičky", na kterých jsme se s mužem učili tapetovat. Okousané lišty s odpadávajícími rohy, které mi instaloval na pracovní stůl podle you tube. Odpadávající omítka s vykousanými důkazy mé práce s hřebíkem a kladivem.
Vlastně každý kout dílny mi doteď připomíná ty první měsíce, kdy jsme tam po víkendech a nocích stěhovali a uklízeli, tu se pokoušeli něco přidělat, tady zase něco smontovat... a i přesto, že naše dílna dlouho vypadala jako sklad nepořádku, si dobře pamatuju ten pocit: od samého začátku jsem viděla v živých barvách, jak je to tam pěkné, cítila, jak to tam voní a radovala se z toho, že mi pod rukama vznikají krásné věci. A vůbec nevadilo, že jsem ve skutečnosti seděla v teplácích uprostřed zaprášené dílny, kde nic nemělo svoje místo ani svoji historii. Věděla jsem totiž, že tu vytvořím já sama - a že začala právě teď.
Chtěla bych, abyste věděli, že všechny výrobky Biorythme pochází z krásného prostředí, které ač ho máme v pronájmu, tak se o něj staráme jako o vlastní. Každý, kdo do naší dílny vstoupí, si sice jako první všimne vůně, když ale odchází, nikdy se nezapomene zmínit o tom, jak pozitivní energie tam je.
A jsem naprosto přesvědčená, že se jí s našimi výrobky dostane trochu i do vaší koupelny. Díky za to, že je tam s láskou vpouštíte!