Lesk a bída chemického peelingu a retinoidů
Značky
Lesk a bída chemického peelingu a retinoidů
Retinoidy jsou deriváty vitamínu A (např. retinol, retynaldehyd, retinyl palmitát ad.), které umí zrychlit přirozené olupování se kůže (laicky řečeno), a tím odhalit nepoškozené vrstvy pokožky. Kromě akné se tak často používají také pro redukci vrásek, sjednocení tónu pleti atd.
Chemický peeling je pak označení pro širokou škálu kosmetických kyselin (možná znáte i názvy jako alfa-hydroxy kyseliny nebo beta-hydroxykyseliny), které v konečném důsledku umí vlastně podobné kouzlo: odstraňují vrchní vrstvu pokožky, díky čemu se odhalí ta pod ní (jemnější, méně vrásčitá i pupínkatá).
Záleží na koncentraci
Tyto kyseliny se používají v mnoha módech, tím nejdůležitějším slovem pro chápání tohoto světa je rozhodně „množství" (koncentrace): řadí se mezi ně třeba úplně obyčejná kyselina mléčná, která může při vyšších koncentracích fungovat právě jako chemický peeling, ale v maličkých se do kosmetiky nepřidává pro své exfoliační účinky, ale jako regulátor pH přípravku, který nemá na stav naší pleti žádný účinek.
Mezi kosmetické kyseliny se řadí ale zejména ingredience používané právě pro svůj exfoliační (odlupovací) účinek. Patří mezi ně například kyselina glykolová, salicylová, ferulová, kojová a mnoho dalších. Pokud někdo říká, že má ve své rutině kyseliny, pak má pravděpodobně na mysli právě tyto. Náš výčet by ale nebyl kompletní, kdybychom nezmínili i ty, se kterými se v běžné kosmetice nesetkáte: například velmi účinnou kyselinu fenolovou, se kterou ale smějí pracovat jen dermatologická pracoviště.
Vždycky je to něco za něco
Retinoidy a kyselinky tak zní jako splněný sen každého, kdo touží po zářivé pleti. Jak to ale bývá, nic není černobílé a používání těchto ingrediencí má i svá velká „ale". Není tajemstvím, že sestavit rutinu, kde se vyskytují, je relativně složitá záležitost, protože čím je potence a procento retinoidů nižší, tím je přípravek sice „jemnější", samozřejmě ale také méně účinný.
S kyselinami je to úplně stejné: každá je jinak „silná" (mezi jemné se řadí například kyselina mléčná nebo mandlová) a navíc se v různé kosmetice vyskytují v různě vysokých koncentracích, takže vyvážit dostatečný efekt a zároveň si pleť nadměrně nepodráždit, je opravdová alchymie. Pokud od kyselin a retinoidů čekáme velké výsledky (třeba opravdu účinné vyzmizíkování jizviček), pak by se v ideálním případě měla tato alchymie odehrávat pod dohledem dermatologa. Že je tomu často naopak, odráží i mnohá kosmetická fóra, kde není o fotky začervenalých, oloupaných obličejů nouze.
Osobně se řadím mezi ty, co mají „hroší" kůži. Prostě opak citlivé, co snese opravdu hodně. Jestli mám doma ale něco, o čem spolehlivě vím, že mi pleť vždycky podráždí, pak jsou to právě koncentrované kyselinové přípravky. Nebo přípravky... spíše trosečníci, kteří se mi do domácnosti nějak nenápadně dostali a mně to čas od času nedá... a vždycky jsem znovu překvapená, že stačí pár minut exfoliační masky a já jsem jako rajče (samozřejmě ale rajče s jemňoučkou pletí...).
Účinné, ale...
Pozor, tady je na místě zopakovat, co se dočteme všude: vždy se doporučuje začínat s velmi nízkými koncentracemi / jemnými složkami a až postupně se vypracovávat na větší zápřahy. S tím nelze než souhlasit. Přesně tohle je ale jedním z důvodů, proč retinoidy a kyseliny VE VYŠŠÍCH KONCENTRACÍCH ve své péči prostě nepoužívám: nechci něco, na co si pleť musí zvykat. Nechci něco, co způsobuje jako vedlejší efekt začervenalou, šupinatou pleť. Nechci něco, co způsobuje přecitlivělost na slunce a co způsobuje, že se bez UV faktoru nedá vyjít ani pro rohlík.
Osobně dávám přednost péči, která se s mojí pletí doplňuje... jsou si parťáky, pomocníky, podporovateli. Nebojují spolu. Nemohu si pomoci, ale používání vysokých koncentrací retinoidů a kyselin mi boj totiž připomíná. Pokud máte obličej ve stavu, kdy vám ničí psychickou pohodu, věřte mi - jsem tou poslední, kdo by tento boj nepochopil. Jestli vám tento velký zásah, ideálně pod taktovkou odborníka, pomůže být v pohodě, pak jsou tyto ingredience i se všemi vedlejšími účinky určitě na místě. Pokud si ale sestavujete rutinu zejména na základě online diskuzí a nebojíte se silných sér a dlouhodobého používání, pak za sebe říkám, že téhle cestě nerozumím.
Pojďme nechat kůži žít
Podle mého názoru je mnohem lepší naučit pokožku, aby se naučila tomu, co, možná díky naší přehnané péči, cestou životem zapomněla: sebe-regulaci. Pojďme jí nabídnout, aby se o sebe v co největší míře uměla postarat sama. Pojďme jí dovolit, aby se na ní obnovila kožní bariéra, aby se na ní ustanovily zdravé poměry mikroorganismů, aby zvládala produkovat přiměřeně kožního mazu a v přirozeném rytmu docházelo k žádoucímu odlupování svrchních vrstev. To všechno totiž naše kůže umí sama od sebe... když jí k tomu dáme prostor.
Jasně, a jak tahle píseň lesany hraje s tím, že máš sama desítky kosmetických přípravků, he?
Pojďme si přiznat, že nežijeme v úplně čistém prostředí. Ani náš životní styl není vždycky úplně optimální. A v neposlední řadě chceme (některé z nás; já tedy ano...) vypadat v každém věku co nejlépe. I já chci mít zářivou pleť bez pupínků, jizev a vrásek. A jsem si jistá, že to všechno, co jsem výše ve své ódě na pleť vyjmenovala, se nevylučuje s jemnou péčí o ni. S použitím takové kosmetiky, co se s mojí pletí doplňuje, je jí parťákem a nebojuje s ní.
