[Update 2025] ANTIPERSPIRANTY A HLINITÉ SOLI - máme se jich bát?

HLINÍK SE NEODSTĚHOVAL DO HUMPOLCE. MÁTE HO PRAVDĚPODOBNĚ I VE SVÉ KOUPELNĚ

Co (ne)víme o hliníku v kosmetice – a proč se o něj pořád tolik zajímáme

Článek o hliníku otevřel na tomto blogu před mnoha lety velkou sérii o chemii v kosmetice. A protože hliník zůstává i v roce 2025 žhavým tématem – jak z pohledu zákazníků, tak vědeckých institucí – přinášíme jeho aktualizovanou verzi.

V roce 2025 totiž došlo k důležitému milníku: Evropská komise schválila finální návrh legislativy, který od 1. ledna 2027 zavede konkrétní limity pro obsah čistého hliníku v různých typech kosmetických výrobků.

Všechny podoby hliníku

Hliník je kov, který se přirozeně vyskytuje v přírodě – ve skutečnosti jde o třetí nejrozšířenější prvek v zemské kůře. Není tedy divu, že se s ním setkáváme i v každodenním životě. Včetně kosmetiky.

V té se využívá více než padesát různých sloučenin hliníku, přičemž mezi nejčastější patří například:

 Aluminum Chloride
 Aluminum Chlorohydrate
 Aluminum Citrate
 Potassium Alum a Ammonium Alum – známé jako „deo krystaly", „kamence" nebo „alumy".

Antiperspirant ≠ deodorant

Pokud vás zajímá skutečně polopatické shrnutí rozdílů mezi antiperspiranty a deodoranty, tady ho najdete v přehledné grafické podobě.

Stručně řečeno: hlinité sloučeniny se většinou nacházejí jen v antiperspirantech, nikoliv v běžných deodorantech. Jejich úkolem je omezit pocení – konkrétně tak, že dočasně zablokují potní žlázy, čímž zabrání proniknutí vlhkosti na povrch pokožky.

A právě tuto schopnost má zatím pouze hliník. Žádná jiná složka zatím nedokáže účinně snížit produkci potu.

Deodoranty většinou hlinité soli neobsahují – a je to tak v pořádku. Jejich úlohou není omezit pocení, ale zabránit nepříjemnému zápachu. Ten totiž nevzniká přímo potem (který je sám o sobě bez vůně), ale až jeho rozkladem působením bakterií, které přirozeně žijí v podpaží.

Účinný deodorant tedy působí antibakteriálně – cíleně potlačuje tzv. „smrdutvorné" bakterie.

POZOR! Označení „antiperspirant" a „deodorant" není legislativně definované. V praxi to znamená, že i produkt označený jako deodorant může hlinité sloučeniny obsahovat – je proto důležité číst složení.

https://www.biorythme.cz/p/290/papirovy-obal-bezsody-deodorant-v-cukrarne https://www.biorythme.cz/p/312/vyhodna-testovaci-sada-deodorantu https://www.biorythme.cz/p/172/100-prirodni-deodorant-citronova-medunka-maly

Hliník není jen v podpaží

Když se mluví o hliníku v kosmetice, většinou si vybavíme antiperspiranty. Jenže to je jen špička ledovce. Hliník se vyskytuje v celé řadě dalších kosmetických produktů:

 ve rtěnkách, make-upech, očních stínech a lacích na nehty, kde tvoří součást pigmentů,
 v barvách na vlasy, kde působí jako stabilizátor nebo barvivo,
 v opalovacích krémech, kde přispívá k ochraně proti UVA záření,
 v zubních pastách, kde funguje jako jemné abrazivum.

Zjednodušeně řečeno: hliník v kosmetice rozhodně ≠ pouze antiperspiranty.

A právě proto se dnes hliník dostává do centra pozornosti i v rámci legislativy. Nově se totiž začíná sledovat jeho obsah i v celé řadě dalších produktů – nejen kvůli jejich četnosti použití, ale i kvůli souhrnné zátěži, kterou mohou představovat. Více si o tom řekneme dále.

Teď se pojďme konečně podívat na různé názory, vědecké studie a fakta o hliníku. Opravdu je třeba se ho bát?

Co o hliníku říká věda?

Začněme u oficiálních institucí. V Evropské unii má hodnocení bezpečnosti kosmetických látek na starosti Vědecký výbor pro bezpečnost spotřebitele (SCCS) – poradní orgán Evropské komise, který vydává odborné posudky (tzv. Opinions). Ty slouží jako důležitý podklad pro tvorbu evropské kosmetické legislativy.

Pokud se SCCS nějakou látkou zabývá, vyplatí se zbystřit – shrnuje totiž dostupná data, posuzuje rizika a navrhuje limity či bezpečnostní podmínky použití. Nevýhodou těchto dokumentů bývá snad jen to, že jsou psané v angličtině a často mají desítky stran.

Hliník pod drobnohledem

Hliník je jednou z látek, ke kterým se SCCS vrací opakovaně – kvůli častému výskytu v kosmetice i přetrvávajícím obavám o jeho bezpečnost. Dlouhodobý závěr Výboru ale zůstává stejný: běžné používání kosmetiky s obsahem hliníku nepředstavuje významné zdravotní riziko a není spojeno se vznikem rakoviny – včetně rakoviny prsu.

S přibývajícími daty se ale mění způsob, jakým odborníci vyhodnocují celkovou zátěž těla hliníkem. Proto Výbor v letech 2023 a 2024 vydal dvě nová stanoviska:

 V březnu 2023 se poprvé komplexně posuzovala celková expozice hliníku ze všech možných zdrojů – tedy nejen z kosmetiky, ale také z potravy a léčiv (například přípravků na překyselený žaludek).

Výpočty ukázaly, že příjem hliníku z potravy může být podobně vysoký jako z kosmetiky. A když se tyto zdroje sečtou, může to u některých lidí znamenat překročení doporučeného limitu – ten činí 180 mikrogramů hliníku na kilogram tělesné hmotnosti a den.

Je ale důležité dodat, že šlo o teoretický odhad, založený na scénáři s maximálními možnými koncentracemi hliníku ve všech zdrojích současně.

 V roce 2024 přišel nový posudek – tentokrát s upravenou metodikou, která lépe odráží běžné chování spotřebitelů. Výpočty už vycházely z toho, jak lidé kosmetiku skutečně používají. Výsledná hodnota byla výrazně nižší: 0,399 mikrogramu na kilogram tělesné hmotnosti a den – tedy číslo, které leží hluboko pod bezpečnostním limitem.

A proč tak rozdílné výsledky?

Na první pohled to může působit zmatečně – v roce 2023 upozornění na možné překročení limitu, o rok později potvrzení bezpečnosti. Ale takto vědecký proces přirozeně funguje.

Jakmile se zpřesní výpočty, změní metodika nebo se objeví nové údaje o reálném chování spotřebitelů, mohou se i závěry upravit. Neznamená to, že vědci nevědí, co dělají – jen to, že s novými daty přichází přesnější obraz reality.

A jak moc se vlastně hliník z kosmetiky vstřebává?

Zásadní roli v oficiálním hodnocení bezpečnosti hliníku hraje fakt, že kůže představuje podle SCCS velmi účinnou bariéru – a že se tedy hliník z kosmetiky vstřebává jen ve zcela minimálním množství. V nejnovějším stanovisku SCCS z roku 2024 se pracuje s hodnotou, která tuto kožní absorpci považuje za extrémně nízkou (0,00052 %).

Tato čísla potvrzuje i studie z roku 2022 (1), v níž si dvanáct žen během čtrnácti dnů denně aplikovalo antiperspirant obsahující radioaktivně značený Aluminum Chlorohydrate. Zároveň si každý den holily podpaží – což je důležitá poznámka, protože právě narušená kůže může vstřebávání výrazně ovlivnit. Ani v tomto zátěžovém scénáři však nebyla zaznamenána významná absorpce – a množství hliníku, které se skutečně dostalo do těla, bylo vyhodnoceno jako velmi nízké.

Je ale na místě dodat, že ne všechny studie se shodují. Například přehledová práce (2) zmiňuje výsledky starší studie, v níž byla míra absorpce odhadnuta na 0,012 %. To je hodnota, která je výrazně vyšší než ta, se kterou pracuje SCCS. Je tedy vidět, že v odborné literatuře stále panují určité rozpory – a že míra vstřebávání může být ovlivněna jak formulací produktu, tak stavem pokožky.

Právě ten je klíčový i z pohledu možných nežádoucích reakcí. Přehledová studie od Sanajou et al. (2) upozorňuje, že jakékoli narušení kožní bariéry – například po holení, při ekzému nebo mechanickém podráždění – může výrazně zvýšit průnik látek přes pokožku a tím i riziko dermatitidy nebo kontaktní alergie. Ostatně právě hliník byl v roce 2022 vyhlášen Alergenem roku Americkou společností pro kontaktní dermatitidu.

Co se z posudků ještě dozvíme?

Stanoviska Výboru SCCS shrnují závěry z přísně definovaného souboru dat – obvykle těch, které předložili výrobci kosmetiky nebo které prošly systematickým přezkumem. V následujících bodech uvádíme hlavní zjištění z těchto posudků.

POZOR! O poznatcích z dalších vědeckých studií, které nebyly do posudků zahrnuty, se dočtete níže.

Nyní pojďme ale k tomu, co se v Posudcích oficiálně dočteme:

Může hliník dráždit pokožku?

• Hliník obvykle nemá na pokožku dráždivý účinek, ale u některých lidí může vyvolat podráždění nebo výjimečně i kontaktní alergii.
• Riziko zvyšuje zejména aplikace na čerstvě oholenou nebo jinak narušenou pokožku.
• V kosmetické legislativě proto zůstává v platnosti podmínka, že přípravky s hliníkem se nesmí aplikovat na podrážděnou či poškozenou kůži.

Může hliník ovlivnit DNA?

• Výbor v roce 2024 připustil, že určité formy hliníku mohou teoreticky narušovat strukturu DNA – např. poškozením chromozomů nebo zasahováním do buněčného dělení.
• Tyto účinky ale nebyly potvrzeny za běžných podmínek používání kosmetiky.
• Výbor doporučuje danou oblast dále zkoumat.

Jak snadno se hliník vstřebává do těla?

• Ve studiích, kde byl hliník radioaktivně označen, se ukázalo:
asi 95 % hliníku zůstává na povrchu kůže nebo se setře do oblečení a náplastí,
jen nepatrné množství se dostává do těla – často na hranici detekce.
• Stále platí, že vstřebávání může výrazně ovlivnit stav pokožky – například čerstvé holení zvyšuje průnik hliníku i riziko podráždění.

Rozpustnost = klíč k pochopení rizika

• Většina hlinitých sloučenin používaných v kosmetice je ve vodě nerozpustná – a tedy jen těžko proniká pokožkou.
• Výjimkou je Aluminum Chlorohydrate, běžný v antiperspirantech, který je rozpustný.
• Při kontaktu s potem však dochází k jeho přeměně na nerozpustnou formu, která je méně riziková.
• Poměrně velká molekulová hmotnost těchto látek rovněž snižuje jejich schopnost proniknout do hlubších vrstev kůže.

Je hliník spojen s rakovinou prsu?

• Některé studie takovou souvislost naznačily, jiné ji vyvrátily.
• SCCS po přezkumu dat konstatuje:
kosmetika s hliníkem není příčinou rakoviny prsu,
hliník v této formě nemá karcinogenní potenciál.

A co Alzheimer?

• Souvislost mezi hliníkem a Alzheimerovou chorobou je dlouhodobě diskutována.
• Výbor vychází z přezkumu WHO, podle kterého nejsou dostatečné důkazy, že by běžná expozice hliníku (včetně kosmetiky) způsobovala Alzheimerovu chorobu.

Kolik hliníku může kosmetika obsahovat?

Navrhované maximální limity (ke spuštění 1. 1. 2027) pro obsah čistého hliníku v jednotlivých produktech:

 Nesprejové deodoranty a antiperspiranty 7,73 %
 Sprejové deodoranty a antiperspiranty 3,24 %
 Zubní pasty 3,18 %
 Přípravky na rty (např. rtěnky) 14,62 %
 Tuhá mýdla 4 %
 Oční linky 15,76 %
 Řasenky 3,13 %

Možná vás napadne otázka: proč se najednou zavádí tolik limitů, když se dosud hliník řešil především u antiperspirantů?

V nejnovějším posudku se Výbor opírá o nová data od výrobců kosmetiky, která se týkají obsahu hliníku ve více než 40 různých typech výrobků. Do hodnocení se tak poprvé dostaly i produkty jako tělová mléka, oční stíny nebo rtěnky – tedy věci, které mnozí z nás používají každý den.

Kromě toho jsou dnes dostupnější údaje o tom, jak se hliník do těla dostává – ať už přes kůži, ústy nebo vdechnutím. Díky těmto informacím je možné přesněji spočítat celkovou zátěž, kterou na sebe z různých kosmetických zdrojů „naneseme".

A právě to je klíčové: dnes už se odborníci nedívají na jednotlivé produkty izolovaně, ale zohledňují to, co všechno používáme během dne a jaký to má dohromady efekt. I proto se připravují nové limity – tak, aby bylo možné udržet celkový denní příjem hliníku pod bezpečnou hranicí, i když kombinujeme více různých přípravků.

Co říká věda mimo oficiální stanoviska?

Zatímco stanoviska Výboru SCCS slouží jako oficiální podklad pro legislativu a vycházejí z přísně definované metodiky, ve vědecké literatuře se objevují i další práce, které jdou často hlouběji nebo se zaměřují na specifické mechanismy účinku hliníku v těle.

Následující tabulka přináší přehled vybraných studií z let 2018–2024, které se nedostaly přímo do posudků SCCS, ale i tak mohou být zajímavé pro pochopení možných rizik. Některé tyto práce zpochybňují přímé škodlivé účinky hliníku, jiné naopak upozorňují na jeho potenciální vliv na DNA, hormonální rovnováhu nebo chování buněk.

Je důležité zdůraznit, že nejde o stanoviska regulačních orgánů – ale o součást širšího vědeckého diskurzu. Právě díky těmto poznatkům může v budoucnu dojít buď k novému přehodnocení bezpečnostních limitů, nebo naopak k jejich potvrzení.

Co z toho plyne?

Ačkoliv některé studie přímou souvislost mezi hliníkem z kosmetiky a vznikem rakoviny vyvracejí, některé naopak naznačují, že hliník sice není klasickým karcinogenem, ale mohl by působit nepřímo – prostřednictvím různých biologických mechanismů, které mohou zvyšovat riziko:

 poškozování DNA nebo bráněním její opravě (6),
 narušování hormonální rovnováhy (estrogen-like účinek) (4, 5),
 hromadění v buňkách, zejména ve žlázové a prsní tkáni (7),
 změny chování buněk, které připomínají projevy nádorového bujení – například změna tvaru buněk, jejich migrace nebo poruchy dělení (5).

Co přesně výzkumy pozorovaly?

Z přehledu studií vyplývá několik konkrétních zjištění:

 Byla pozorována akumulace hliníku v prsní tkáni, přičemž nejvyšší koncentrace se objevovaly v oblasti horní vnější části prsu – tedy v místě blízkém podpaží (5).
 Buňky prsní žlázy po opakovaném kontaktu s hliníkem měnily své chování: začaly migrovat, šířit se, vytvářet kolonie (5).
 V některých experimentech hliník spustil genetické změny, které jsou typické pro nádorové buňky (5).
 Jiné výzkumy zaznamenaly, že hliník posiluje oxidační stres v buňkách a zároveň zhoršuje jejich schopnost opravovat DNA (7).
 Některé práce rovněž ukázaly, že hliník se váže na estrogenové receptory a tím napodobuje účinek ženských hormonů, což může mít význam zejména u hormonálně citlivých tkání (5).

Co říkají samotní autoři studií?

Ačkoliv neexistuje jednotný závěr, většina studií se shoduje na jednom. Je potřeba další výzkum, který by se zaměřil zejména na:

 dlouhodobé vystavení hliníku,
 kombinované působení více zdrojů hliníku zároveň,

 a na citlivější skupiny populace, jako jsou děti, těhotné ženy nebo osoby s genetickými predispozicemi.

Zatímco regulace vychází z oficiálních posudků SCCS, tyto nezávislé výzkumy naznačují, že téma bezpečnosti hliníku zdaleka není uzavřené – a že stojí za to ho dál sledovat i s určitou opatrností.

Můj přístup k věci

Jsem inženýrka chemie a zakladatelka Biorythme. Dlouhé roky se věnuji sledování nejen legislativních změn, ale i nezávislého vývoje na poli vědeckých studií. A hliník je právě jedním z těch případů, kdy mezi „oficiálním stanoviskem" a „dalším vědeckým diskurzem" zůstává prostor, který stojí za pozornost.

Závěry Výboru SCCS jsou jasné: při běžném používání kosmetiky s obsahem hlinitých sloučenin nehrozí zvýšené riziko pro zdraví. Hliník se podle současné legislativy nepovažuje za nebezpečí a jeho používání v kosmetice není plošně zakázáno – navržené limity mají sloužit především pro orientaci a nastavení bezpečnostní rezervy.

Jenže jakmile se člověk začte i do dalších výzkumů mimo rámec oficiálních posudků, začne se objevovat jiný obrázek. Nejde o šíření strachu, ale o důsledné zkoumání možných nepřímých způsobů, jak by hliník mohl v organismu působit:

Některé studie upozorňují například na možné poškozování DNA, hormonální narušení nebo změny chování buněk, které se podobají těm, jež vídáme u nádorových procesů. Ještě silnější je pro mě ale fakt, že některé studie (nejen retro, ale i z nejnovější doby) naznačují možné hromadění se v těle.

Věřím, že právě taková data jsou důvodem, proč se stále více odborníků kloní k tomu, že otázka bezpečnosti hliníku není definitivně uzavřená. A že stojí za to na ni pohlížet s určitou mírou opatrnosti – zvlášť v případech, kdy máme možnost volby.

Pro mě osobně je tenhle postoj naprosto přirozený. V kosmetice, kterou denně nanášíme na kůži – a často i na citlivá místa, jako je podpaží – považuji za smysluplné řídit se principem předběžné opatrnosti, který tak často zmiňuji (co to je? Přístup, kdy se vyhýbáme potenciálně rizikovým látkám, pokud to nepřináší ohrožení nebo výrazné snížení kvality našeho života).

Pokud tedy existují účinné alternativy bez hliníku, pak nevidím důvod, proč si přidávat potenciální zátěž. Jak to vidíte vy? Napište mi na aneta@biorythme.cz.

Zdroje

1) de Ligt, R. A. F., Westerhout, J., Grossouw, D., Buters, T. P., Rissmann, R., Burggraaf, J., Windhorst, A. D., Tozer, S., Pappa, G., Wall, B. L., Bury, D., Mason, D. R., & Vaes, W. H. J. (2022). Assessment of dermal absorption of aluminium from a representative antiperspirant formulation using a (26Al)Al microtracer approach: a follow-up study in humans. Toxicology Research, 11, 511–519. https://doi.org/10.1093/toxres/tfac029

2) Sanajou, S., Sanajou, S., Şahin, G., & Baydar, T. (2021). Aluminium in cosmetics and personal care products. Journal of Applied Toxicology, 41(11), 1704–1718. https://doi.org/10.1002/JAT.4228

3) Sawicka, E., & Wiatrowska, N. (2024). The Potential Metalloestrogenic Effect of Aluminum on Breast Cancer Risk for Antiperspirant Users. International Journal of Molecular Sciences, 26(1), 99. https://doi.org/10.3390/ijms26010099

4) Hangan, T., Bjørklund, G., & Chirila, S. (2024). Exploring the Potential Link between Aluminum-Containing Deodorants/Antiperspirants and Breast Cancer: A Comprehensive Review. Current Medicinal Chemistry. https://doi.org/10.2174/0109298673269343231025070053

5) Gorgogietas, V., Tsialtas, I., Sotiriou, N., Laschou, V., Karra, A., Leonidas, D., Chrousos, G., Protopapa, E., & Psarra, A.-M. (2018). Potential interference of aluminum chlorohydrate with estrogen receptor signaling in breast cancer cells. 7(1), 1–13. https://jmolbiochem.com/index.php/JmolBiochem/article/download/217/136

6) Mandriota, S. J., Tenan, M., Nicolle, A., Jankowska, J. D., Ferrari, P., Tille, J.-C., Durin, M.-A., Green, C. M., Tabruyn, S., Moralli, D., & Sappino, A.-P. (2020). Genomic Instability Is an Early Event in Aluminium-Induced Tumorigenesis. International Journal of Molecular Sciences, 21(23), 9332. https://doi.org/10.3390/IJMS21239332

7) Renke, G., Rocha, L. P., & Starling-Soares, B. (2023). Clinical Outcomes of the Deleterious Effects of Aluminum on Neuro-Cognition, Inflammation, and Health: A Review. Nutrients, 15(9), 2221. https://doi.org/10.3390/nu15092221