Chemie v kosmetice #2: Konzervační látky - nutné zlo?

K O N Z E R V A N T Y   V   K O S M E T I C E   -   N U T N É   Z L O  ?

Konzervanty jsou takoví otloukánci – do kosmetiky a jídla je přidáváme, aby bojovaly s mikroorganismy, které tam nechceme mít. Mikroorganismy jsou sice hodně, hodně maličké, ale pořád to jsou organismy, a proto se dá předpokládat, že co škodí jim, to bude v nějaké míře škodit i jiným organismům, třeba lidem. Máme štěstí, že jsme proti těmto breberkám opravdoví obři, proto co je zabije, nám většinou neublíží. Ale... selský rozum napovídá, že bychom se bez těchto „jedovatých" látek v našem těle klidně obešli.

Proč se tedy konzervanty používají? Mikroorganismy (plísně, kvasinky, bakterie) mohou být pěkně nebezpečné – u jídla si každý dovedeme představit salmonelózu nebo otravu botulotoxinem, u kosmetiky pak třeba ošklivé kožní vyrážky nebo podráždění očí. Možná si říkáte, že přeci ne všechny potraviny a kosmetika obsahují konzervanty (třeba Biorythme :-). Je to tak, a všechno je to o vodě. Tak jako my ji nutně potřebujeme k životu, většina mikroorganismů také. Když ji mají, žije se jim dobře, množí se a výrobek rychle zamoří, což se navenek projeví třeba plesnivým kožíškem, smradem, měknutím atd. Horší varianta je, když se zamoření děje tajně, bez jakýchkoliv vnějších projevů, což se teoreticky může stát právě u kosmetiky.

Fint pro kosmetiku bez konzervačních látek je více – vypustit vodu z receptury (Biorythme výrobky), připravit mikroorganismům i přes obsah vody nehostinné prostředí (vysoké pH u ručně vyráběných mýdel nebo výrobky s velmi vysokým obsahem alkoholu - parfémy), používat přirozeně konzervační složky (med, některé esenciální oleje). Bohužel, u většiny výrobků toto není možné, a proto nastupují na scénu konzervanty – v konvenční i přírodní kosmetice. Jsou to většinou látky těsnící se na konci seznamu ingrediencí, např. Methylparaben, Ethylparaben, Phenoxyethanol, Ethylhexylglycerin, Potassium Sorbate atd.

Některé konzervanty mohou být „jemnější" než ostatní, ale pořád jsou to nějakým způsobem jedovaté látky, které mají ve výrobku za úkol zabíjet. Možná namítnete, že si doma třeba krémy děláte sami a že konzervanty nepoužíváte – pak ale určitě víte, že výrobky musíte ihned strčit do lednice, ideálně do nich nesahat prsty a stejně je maximálně do týdne spotřebovat. Čili pro standardního spotřebitele záležitosti, které není ochoten akceptovat.

Co se týče kosmetického průmyslu, kromě potřeby zabránit napadení výrobků mikroorganismy má ještě jednu touhu – vyrábět produkty, které mohou ideálně několik let stát na skladu nebo v prodejnách bez strachu z toho, že se vrátí k likvidaci z důvodu proexspirování. Zde už záleží na výrobci, co je pro něj přednější – jestli je ochoten používat jemnější konzervanty za cenu kratší trvanlivosti či nikoliv. Neméně důležitou roli pak hraje proces výroby (kolik lidí se okolo ní míhá?, v jakém prostředí výroba probíhá?, balí se výrobek ihned po vyrobení nebo na zabalení čeká?), z tohoto pohledu mají malí výrobci výhodu, protože produkt, který je jedním člověkem vyrobený a ihned zabalený, je méně rizikový než takový, který čeká dlouhá cesta továrnou.

Samotný výběr konzervantu je pro výrobce kosmetiky velká a zodpovědná věc, ať se jedná o konvenční nebo přírodní kosmetiku. Dříve se běžně používaly látky, které zajišťovaly téměř neprolomitelnou ochranu proti mikroorganismům, např. tzv. „MITy" (Methylchloroisothiazolinone a Methylisothiazolinone). Výrobce mohl v klidu spát, protože brebery neměly šanci... a víte, jak to dopadlo? Evropská unie před několika lety významně regulovala jejich použití v kosmetice kvůli potenciálním zdravotním rizikům. Podobný osud potkal další v minulosti oblíbenou látku, Triclosan. Před lety si také mnozí jistě nedovedli představit omezování použití dokonce i některých druhů parabenů.

Není divu, že je spotřebitel zmatený a vystrašený. Látky s mnohaletou tradicí a ze všech stran obhajované – a najednou jsou na pranýři... to zní trochu strašidelně, není-liž pravda? Kdo zaručuje, že se v budoucnosti nestane to samé s jinými ingrediencemi, které jsou dneska povolené a „v pořádku"...? (Nikdo. Zde je ale nutno připomenout, že tato skutečnost je do jisté míry dána překotným rozvojem lidského poznání – technika se rychle vyvíjí a dnes jsme schopni detekovat a zjistit takové věci, o kterých se nám ještě před deseti lety ani nesnilo. Proto se na povrch dostávají pořád nová potenciální nebezpečí, jak v kosmetice, tak potravinách... dříve se o nich prostě nevědělo.)

Aby to nebylo tak jednoduché, výše uvedené samozřejmě platí i pro „přírodní" konzervanty. Existují takové, které jsou akceptovány certifikačními společnosti, nicméně to, že se zatím nepřišlo na jejich potenciální negativní vlastnosti na lidské zdraví, bohužel neznamená, že neexistují – jen se o nich zatím třeba neví. Pravdou zůstává, že obecně je nutné „přírodní" konzervanty používat ve vyšším množství než jejich „konvenční" příbuzné, s čímž se pojí vyšší potenciál nepříjemných kožních reakcí.

Prostě – ani konzervanty nejsou černobílé a jako všude, i zde se vyplácí zachovat chladnou hlavu. Pokud bych si zde chtěla přihřát „Biorythme polívčičku", doporučila bych vám používat pouze výrobky bez konzervantů – ale to by nebylo fér, protože některé přípravky skutečně nelze vyrobit bez těchto složek. Osobně bych věnovala zvýšenou pozornost kosmetice, která přichází do styku s těmi nejcitlivějšími částmi těla (sliznice) a také té, jež je určena pro děti.

Na závěr několik zajímavých faktů:

 Pokud máte na nějakou kosmetiku bouřlivou kožní reakci, doporučuji se podívat na to, jaké obsahovala konzervační látky. Ty jsou totiž spolu s parfémy a esenciálními oleji vždy prvními podezřelými – pokud byste v budoucnu negativně reagovali na jiný výrobek a ten by obsahoval stejné konzervanty, tak je docela možné, že jste objevili složku, které byste se měli vyhýbat.

 V přírodní kosmetice se celkem často objevuje kombinace lihu a inovativních jemných konzervatů (jako je např. kyselina levulová a její soli), líh je v takovém případě uveden ve složení výrobku na prvních pozicích (jako Alcohol nebo Alcohol denat.), což znamená, že ho je ve výrobku relativně velké množství (narozdíl od konzervantů, které se obvykle používají v řádech desetin procent až jednotek procent – obvykle 1 %). Jemné konzervanty tvoří s lihem spolehlivý ochranný systém, nicméně vysoký obsah lihu má bohužel kromě ochranné funkce také schopnost vysušovat pleť. Obecně mi alkohol v kosmetice nevadí (třeba v pleťových vodách pro aknotickou pleť), ale třeba v krémech pro suchou nebo dětskou pleť by podle mého názoru neměl co dělat.

 Na výrobcích, které nejsou rizikové z mikrobiologického hlediska, často nenajdete konkrétní datum spotřeby, ale tzv. „symbol otevřeného kelímku", který říká, za kolik měsíců po prvním otevření se má výrobek spotřebovat. Tak je to řešené i u výrobků Biorythme - více informací najdete v článku o etiketách kosmetiky.