Vyznáte se ve složení kosmetiky? Aneb rychlý průvodce, jak z etikety poznat chemii vs. přírodu

Etikety kosmetických přípravků někdy více připomínají učebnici chemie než něco, co by mělo zákazníkům pomoci v rozhodování se při koupi. Malá písmenka, nesrozumitelné názvy použitých surovin a další nepříjemnosti nejsou ničím výjimečným. Pojďme se společně podívat na to, jak se i jako nechemik orientovat v informacích, které si můžete přečíst na kosmetice.

Vyznáte se ve složení kosmetiky? Aneb rychlý průvodce, jak z etikety poznat chemii vs. přírodu

vyznate se ve slozeni

 

 

Říká se, že jsme to, co jíme – já bych ještě doplnila, že jsme také tím, co na sebe „mažeme", protože kůže je se svou rozlohou až 1,8 m2 největším orgánem těla. Všichni dobře víme, že se na vzhledu naší pokožky podepisuje nejen strava, ale také kosmetika, kterou hlavně my ženy denně používáme ve větším než malém množství. Otázkou pak zůstává, jaký vliv má používání chemického koktejlu nejen na naši pleť, ale celkově na naše zdraví...


Pokud občas tápete, co se vlastně na kosmetických etiketách nachází všechno za informace, podívejte se nejprve na tuto infografiku, která ujasní pojmy jako „INCI", „symbol otevřeného kelímku", „šarže" atd.


Řazení ingrediencí pod lupou
Všechny použité ingredience jsou na etiketách uvedené v sestupném pořadí pomocí názvosloví INCI (viz infografika). Znamená to, že surovina, která je na prvním místě, je ve výrobku zastoupena v největším množství. Čím níže se surovina v seznamu nachází, tím je jí ve výrobku méně.


Toto řazení zákazníkovi leccos napoví o složení výrobku, ale neexistuje obecné pravidlo, které by například říkalo, že ingredience nacházející se v první polovině jsou ve výrobku ve velkém množství – a ty další naopak v malém.


Uveďme si jako příklad pleťové vody, kde je na prvním místě voda (Aqua, Water – oba názvy jsou možné). U konvenčních výrobků je pravděpodobné, že vody výrobek obsahuje třeba i 95 %. To, že je za ní uvedeno osm dalších surovin jako jsou bylinky, je fajn, ale jestliže na ně zbývá 5 %, ze kterých se ještě např. 1 % odčerpá na konzervant a další 1 % na glycerin atd., tak bylinky se ve výrobku vyskytují jen ze 3 % (a přitom složení vypadá fajn – voda a pak spoustu botanických názvů).


Netvrdím, že je to špatně nebo že je to klamání zákazníka – prostě to tak je. Buďme rádi, že se všechny použité ingredience na obal vůbec uvádí. Ještě teď možná v koupelnách prarodičů, kteří si občas schovávají obaly, narazíte na pár desítek let staré výrobky, které seznam použitých surovin vůbec obsahovat nemusely.


INCI, tajný jazyk chemiků
Suroviny na obale najdete psané v prapodivném jazyce. Jedná se o INCI neboli Mezinárodní názvosloví pro kosmetické suroviny, což je jakýsi mix angličtiny, latiny a chemie. INCI platí několik desítek let po celém světě, takže pokud do něho proniknete, vyznáte se ve složení nejen u nás v Evropě.


Některé názvy jsou rozluštitelné hnedka (např. Aqua, Methylparaben, Ethylparaben), u některých se alespoň dá odhadnout, že se bude jednat o rostlinnou složku (např. Cocos Nucifera Oil – kokosový olej, Calendula Officinalis Extract – extrakt z měsíčku lékařského) a u některých je zákazník úplně ztracen (např. 2-Bromo-2-Nitropropane-1,3-Diol nebo PEG-100 Stearate). Protože v konvenčních výrobcích se názvů, u kterých je zákazník v háji, vyskytuje většina, vznikají různé weby a knihy se seznamy ingrediencí, které mají ale tu nevýhodu, že mnoho sloučenin v nich není uvedeno a pokud je, tak se tam občas můžete dočíst informace, které nejsou úplně využitelné (k čemu vám například bude, když se dozvíte, že PEG-100 Stearate snižuje povrchové napětí kosmetiky a je to povrchově aktivní čisticí prostředek?).


Konkrétní rady
Pokud milujete přírodní kosmetiku tak jako já, mohu se podělit o svůj přístup k pátrání po etiketách:


bio Mám ráda kosmetiku, která obsahuje málo složek. Je to známka toho, že pravděpodobně půjde o ruční výrobu/malovýrobu a ve složení se mi dobře orientuje. Pokud si chci koupit produkt, který obsahuje hodně složek, většinou se jedná o značku, o které vím, že vyrábí přírodní věci nebo očekávám, že bude na webu/blogu uvedeno také složení česky nebo alespoň anglicky. Což je ale občas jen zbožné přání, protože člověk je často rád, že na webu vůbec nějaké složení je... Tak se podle toho zařídím – buď se zeptám nebo nekoupím.


(Zde malá odbočka – je málo výrobců, u kterých byste překlad z INCI do češtiny našli přímo na etiketě výrobku, protože je to evropskými orgány, které bdí nad kosmetikou, zakázané. Prostě se může použít jen INCI jazyk a ne jiný. Je možné, že se toto pravidlo zase někdy změní – změny v kosmetické legislativě jsou totiž bohužel denním chlebem).


bio Vždycky pročítám celý seznam ingrediencí a nejvíce se soustředím na první místa (řekněme třeba na první třetinu). Spíše než co výrobek obsahuje je pro mě důležité, co neobsahuje – takže pokud na prvních místech vidím parafín a další ropné deriváty (Paraffinum Liquidum, Isoparaffin, Petroleum), výrobek si zaručeně nekoupím (důvodů proč je více).

 

Další složky, které mne ihned odradí, jsou polyethylenglykoly (PEG-sloučeniny) a jejich příbuzní. Tyto složky se jednoduše poznají podle „PEG-" kdekoliv ve svém názvu, ale také se skrývají např. pod názvy Polysorbate 60, Polysorbate 80 atd. Další látky, které nejsou mými favority, jsou silně odmašťující čisticí látky jako Sodium Lauryl Sulfate (SLS) a Sodium Laureth Sulfate (SLES). Stejně tak mne nenadchne přítomnost silikonů, snadno odhalitelná podle přípon „-cone", „-siloxane" a „-conol" (např. Dimethicone, Cyclomethicone, Cyclopentasiloxane).

 

bio U deodorantů/antiperspirantů si dávám velký pozor na přítomnost solí hliníku neboli aluminiové soli (které se poznají podle slova „Aluminum", např. Aluminum Chlorohydrate).


bio Pak jsou naopak složky, které když vidím na předních místech, tak moje srdce zaplesá – jedná se o přírodní oleje, tuky a vosky (např. Theobroma Cacao Seed Butter – kakaové máslo, Prunus Amygdalus Dulcis Oil – mandlový olej, Simmondsia Chinensis Seed Oil – jojobový olej) a další rostlinné složky (Aloe Barbadensis Leaf Juice – šťáva z Aloe vera, různé květové vody (neboli hydroláty) – např. Rosa Damascena Flower Water – hydrolát z růže, a mnoho dalších). Myslím, že tyto 100% přírodní složky rozpozná každý, na rozdíl od chemikálií mají přece tak krásné názvy.


bio Pak tu jsou přírodní suroviny, které mi ale vadí: jedná se o živočišné tuky a palmový olej. Tyto suroviny svoje opodstatnění v kosmetice mají, např. v mydlářství jsou to ceněné látky, protože mýdlu dodávají pevnost a tvrdost, pro mě jsou ale z ekologických a etických důvodů nepřijatelné – živočišné tuky jsou kafilérní tuky (zbytky zvířat, které se nevyužily po porážce) a palmový olej je kapitola sama pro sebe. Pokud vám používání těchto složek nevadí, je to vaše volba, kterou je třeba respektovat. Já jsem přesvědčená, že mýdlo i ostatní kosmetiku lze vyrobit i jiným způsobem (bude pracnější a dražší, ale jde to). Hovězí lůj je dle INCI „Tallow", takže jakákoliv složka obsahující tento název je z loje (např. Sodium Tallowate), palmový olej je ve své základní podobně označován jako Elaesis Guineensis Oil nebo Elaesis Oleifera Oil.


Problémem u těchto látek je, že se ve výrobcích většinou nevyskytují v původní podobě, ale do kosmetiky se přidávají až složky z nich vyrobené, které tím pádem již nenesou původní název (o takovýchto složkách píšu v souvislosti s palmovým olejem zde). Tady je každá rada drahá – pravděpodobně nejlepší je nakupovat u prodejce, kterému není tato problematika „volná" a který sám dává na takovéto věci pozor – protože jen výrobce se může dozvědět, z jakého zdroje jeho suroviny pocházejí.


bio Když vezmeme soupis ingrediencí z druhého konce, narazíme nejspíše na konzervační látky, parfémy a barviva:


Konzervačních látek je mnoho, jejich název se proto nedá zobecnit. Mezi často používané v konvenční kosmetice patří parabeny (Methylparaben, Ethylparaben, Propylparaben, Butylparaben), Phenoxyethanol, Diazolidinyl Urea a další. V přírodní kosmetice se používá např. Potassium Sorbate, Sodium Benzoate, Dehydroatetic Acid nebo Benzyl Alcohol.


Možná vás zde napadne otázka, jestli je vlastně nutné konzervační látky používat. Pokud výrobek NEOBSAHUJE vodu, tak ne, ale pokud ji OBSAHUJE, tak bohužel ano (výjimkou jsou tradiční mýdla, která mikroorganismy nemají díky jejich pH rádi, takže se nekonzervují). Voda je totiž základem života nejen pro zvířata a lidi, ale také právě pro mikroorganismy, které v kosmetice nechceme z mnoha důvodů (výrobek by po pár dnech zplesnivěl, začal by smrdět, mohl by způsobit vyrážky nebo ještě horší zdravotní problémy). Mikroorganismy v tom umí chodit a začnou se rozmnožovat téměř ihned. Proto je třeba ihned dát a skladovat výrobek bez konzervantů do lednice a rychle ho spotřebovat (a vydrží stejně dlouho jako uvařené jídlo, 3 – 5 dní maximálně). Pokud byste ho skladovali v teple koupelny, za pár dní bude nebezpečný...


Parfémy jsou dle INCI označované jako „Parfum" nebo „Aroma". Jedná se o směs přírodních i syntetických látek, které dohromady vytvořily parfém. Pokud je výrobek ovoněn přírodními silicemi, tak ty jsou uváděné jednotlivě pod svými INCI názvy (např. Lavandula Angustifolia Oil – levandulová silice). Někteří výrobci používají již předpřipravené směsi esenciálních olejů, které se ve složení také mohou objevit jako "Parfum"/"Aroma", většinou je u takových ale v závorce uvedeno, že se jedná pouze o přírodní látky.


Barviva jsou označovaná dle „Colour Indexu", který má pro každou barevnou látku číslo začínající „CI" (ať je barvivo přírodní nebo syntetické), ale některé barvy se mohou místo CI označovat svým názvem, např. přírodní bílé barvivo oxid titaničitý: dle INCI buď „Titanium Dioxide" nebo „CI 77891". Nebo třeba celá škála přírodních červených barviv se nazývá dle INCI „Iron Oxide" (oxidy železa), ale také „CI 77491".

Diskuse

(0 komentářů)

Tato stránka používá cookies. Vice info

Přihlášení